Horolezecký klub Uherské Hradiště

Drytooling cup 2005

Tento již vyhlášený podnik v lezení se zbraněmi na umělé stěně se koná již tradičně koncem roku v Auparku v Bratislavě (taková slovenská obdoba Olympie).

Asi jsem měl při posledním výjezdu v polovině listopadu do Ospu nějaké chvilkové pomatení mysli, že jsem se hecnul s Otíkem Srovnalem, že si to rozdáme na závodech v Bratislavě. Ale když už něco řeknu, tak to platí a tak ráno 3.12. vyrážíme z Brna v silné sestavě v čele se Zobanem, který funguje také jako řidič, já jen doufám, že dojede Pepa Straka i s botama pro mě, jinak to bude veselé s půjčováním, protože s sebou vezeme jen Zobanovy triopy a Kvakovy brusle a to na pět lidí není zrovna moc. O deváté přijíždíme na parkoviště u Auparku a první koho potkáváme je Pepa Straka, sice bez Otíka Srovnala, ale hlavně s botama, takže mám konečně kompletní výbavu.

Máme ještě dostatek času k prezentaci, tak si někteří odcházíme prohlédnout Aupark zevnitř, zejména nás zajímají otevřená občerstvení s nápoji, každý má jiný doping, někdo kafe, jiný pivo, ale hlavně je uvnitř teplo a nefouká. U piva se nám daří přesvědčit Pepu Straku, aby též závodil, snažil se sice chvíli vymlouvat na to, že nemá natrénováno, ale vysvětlujeme mu, že jsme na tom všichni stejně a další argumenty stejně nemá. Pak už nás čeká registrace, vylosovat si startovní číslo a připravit se na závody.

V ženách je účast slabší, pouze šest závodnic, z nichž tři na bedně jsou jasné dopředu, zato v mužích je tu 29 závodníků ze Slovenska, Česka, Polska, Rakouska a Německa, takže takové malé mistrovství Střední Evropy. Největším favoritem je asi německý závodník Gerd Donhuber, který patří ke světové špičce, dále domácí Gabo Čmárik a zcela jistě někdo ze silné sestavy z Česka, vždyť od nás chybí z té absolutní špičky snad jen Honza Doudlebský a Luboš  Mázl, kdo však nechybí je Dušan Stoupa Janák, poslední mistr České republiky v lezení v ledu, Standa Kvak Hovanec, Vašek Šatava a Radek Zoban Lienerth.

Muže čekají dvě kvalifikační cesty, jejichž autorem, stejně jako finálové cesty, je Dodo Kopold, a tak v rámci urychlení jsou rozděleni na dvě skupiny. Od Doda je více než šlechetné, že se konečně rozhodl přenechat vítězství někomu jinému.

Kvalifikace 1 – nástupový traverz	Kvalifikace 1	Kvalifikace 1 – přelez na trám
Kvalifikace 1 – lezení na „medvěda“	Kvalifikace 1 – odpočinek na trámu	Kvalifikace 1 – druhý boulder
Kvalifikace 1 – Zoban v druhém boulderu	Kvalifikace 1 – Zoban v závěrečném koutě	Kvalifikace 1 – Kvak předvádí vzorový fix

Mé startovní číslo mě zařazuje jako posledního do skupiny, která leze kvalifikační cestu č.1, což je určitou výhodou, neboť kvalifikační cesty se lezou na Flash.

Těsně před závody sháním cepíny, neboť Nomiky jdou z ruky do ruky a každý si je chce vyzkoušet, totéž se týká bot Triop Capoeira ice, domlouváme se jak kdo jde v které cestě, tak abychom si byli schopni zbraně a boty půjčovat a jde se na to. Nejprve nám všem Dodo vysvětluje základní pravidla, zejména platí zákaz používání patních háků na botách, zbraně se smí zakládat pouze do modře označených zón, bílých dírek, zaseknout se zbraň smí jen do volně visících trámů, desek a špalků, nohy se mohou postavit do červených zón, zaseknutí maček je možné pouze do dřevěných desek, trámů či špalků. Použití čehokoliv mimo zónu znamená diskvalifikaci.

První závodník v naší cestě padá v prvním bouldru, který spočívá v přelezu ze stěny za spoďák do visícího trámu, další končí tamtéž, třetí konečně proráží dál, následují další závodníci. Přede mnou jde Zoban a když končí, moc mě nepovzbudí, neboť mi říká, že kvalifikace je tak na úrovni loňského finále, takže nevím co od toho mám čekat. První mé kroky v traverzu jsou poněkud nejisté, nejsem na nové cepíny pořádně zvyklý a s botama je to stejné, oboje mám podruhé na sobě, ve spoďáku se pořádně nadechuji a sahám až do nejvyšší dírky v trámu, to mi pomůže se snadno na něj dostat a pak už jen po trámu pod převis, kde je druhý klíčový krok, fix s nohama pod převisem a dlouhý šáh do malého chytu, kdo dá tento krok dolézá až do topu. Dávám daleko pravou nohu a nedaří se mi dosáhnout, na další pokus už to nedávám, neboť se mi nedaří v převise vyklepat a už svištím dolů, cepíny zůstávají viset a tak se musí sundat pomocí tyče. Celkem jsem spokojený, neboť jedenáct závodníků vůbec nezvládlo první boulder a tak se pohybuji někde uprostřed pole.

Kvalifikace 2 – David „Orlík“ Konečný v  nástupu do cesty	Kvalifikace 2 -  Zoban na konci traverzu	Kvalifikace 2 – Po traverzu začíná  převislá část - Orlík
Kvalifikace 2 – Detail „mistrovy“ práce  se zbraněmi - Zoban	Kvalifikace 2 – Zoban před závěrečnou pasáží	Kvalifikace 2 – Tom Lenc odpočívá v závěru

Do druhé kvalifikační cesty se nastupuje v opačném pořadí, takže jdu první a za mnou Zoban, což mě docela pobavilo, neboť zrovna sedí u oběda a plní si břicho gulášem, po vyvolání svého jména zmateně běží od jídla a snaží se domluvit s pořadateli, aby mu dali půl hodinový odklad, aby mu stačilo vytrávit, nakonec jej získává. O co více byla první kvalifikační cesta techničtější, o to je druhá silovější, zejména závěr stojí zato, nikomu se nedaří dát top.

Druhá cesta začíná traverzem a pak pořád do kopce, ještě než se stačím pořádně zahřát jeden nesoustředěný krok v třetině cesty znamená pád cepínu a tím konec, tahle chyba mě posouvá na celkové 21místo, teď už můžu vše v klidu sledovat a taky si dát zasloužený gulášek.

Finále ženy – nástup za hranou	Finále ženy – začátek traverzu	Finále ženy – konec dlouhého traverzu	Finále ženy – Katka Čintalová  na konci traverzu

Finále ženy – Katka Čintalová míří vzhůru	Finále ženy – I kolena pomohou – Katka Čintalová	Finále ženy – Zdraví nebezpečné  kreace v podání Katky Čintalové

Finále žen je Slovensko – Německým duelem, cesta začíná dlouhým traverzem a problémem je již cvaknutí první expresky, to se daří jen třem favoritkám, které pokračují dál. Jediná Franziska Donhuber je s cepíny kamarádka a je vidět jistotu v jejích pohybech, jak u Denisy tak i u Katky jsem se docela bál o jejich hezké obličeje, ale naštěstí žádné cepín nevyklouzl,ač k tomu několikrát nebylo daleko.Největší bojovnost prokázala Katka Čintalová a tak zaslouženě zvítězila před Franziskou Donhuber a Denisou Šulcovou.

Finále muži – Stoupa v  nástupovém kmeni	Finále muži – Stoupa přelézá  hranu do převislého traverzu	Finále muži – Zoban v  převislém traverzu	Finále muži – Stoupa padá  v převislém traverzu
Finále muži – Stoupa, dobře  to dopadlo a pokračuje dál	Finále muži – Zoban se blíží  ke konci traverzu	Finále muži – Kvak odpočívá ve  výlezu z traverzu	Finále muži – Kvak ve výlezu  přes převis do koutu
Finále muži - Kvak ve výlezu  přes převis do koutu	Finále muži – Kvak v koutě	Finále muži – Kvak , dlouhý krok  do převislé stěnky	Finále muži – Kvak vytváří z  cepínů pěkné srdíčko

Finále muži – Kvak pod fošnou	Finále muži – Kvak se snaží přelézt závěrečnou fošnu

Finále mužů se stává Česko – Slovensko -  Německou záležitostí a je zcela jedno v jakém pořadí jednotliví borci nastupují, neboť se leze OS. Nejvíce zástupců má Česko, celkem pět, avšak nikdo z nich na stupně vítězů nedosáhne, ale to poněkud předbíhám.

Cesta začíná na kmeni a pokračuje traverzem v převislé stěnce, následuje výlez z převisu do koutu a převislou stěnkou k závěrečné třímetrové desce a z ní dolů na špalek.

Jako první nastupuje velký favorit Gerd Donhuber, kterému se kvalifikace moc nepovedla, ve finále však předvádí zcela jiný výkon, velmi snadno prochází všechna úskalí cesty až  k závěrečné vodorovné fošně, zde ale přestává chápat, stejně jako většina finalistů, neboť přelézt třímetrovou fošnu bez možnosti použít horní hranu, která je zakázaná, je tvrdým oříškem. Zde, ač chce či nechce, zapojuje do lezení patní háky a to je porušení pravidla č.4, takže Dodo má po našem upozornění těžkou hlavu, neboť pokud by Gerd vyhrál, je to na podání protestu, výhody patních háků jsou zcela evidentní. Gerd na konci desky padá, Top nedosahuje a při spouštění jen kroutí hlavou nad těmi kroky. Za ním nastupuje Vašek Šatava, po něm Juro Švingál, oba dva se probojovávají do fošny, Juro přece jenom o nějaký ten krok dále. Jako čtvrtý přichází Radek Zoban Lienert, který předvádí demonstraci hrubé síly, aby také ne, vždyť se téměř měsíc připravoval, jak sám říká, čtvrté místo nebere, stačilo mu dvakrát. Jako jediný řeší fošnu tím nejsilovějším způsobem, který si lze představit – jedna „šuka“ stíhá druhou, ale ani jeho síla nestačí na Top. Po něm nastupuje Standa Kvak Hovanec, který leze neuvěřitelně pomalu, vyklepává v každém chytu, je to neuvěřitelná demonstrace vytrvalosti, od poloviny cesty na něj křičíme zbývající minuty, jako jediný ze závodníků vydrží v cestě celý 12minutový limit, avšak ani on na Top nedosahuje. Již teď je jasné, že o pořadí na bedně bude rozhodovat čas, neboť již tři borci dolezli do stejného chytu. Čtvrtému z kvalifikace Pepovi Strakovi se nedaří a nezopakuje předchozí výkony, v polovině cesty ve výlezu z převisu není schopen zafixovat a dosáhnout další chyt, padá a končí jako devátý. Zbývají již poslední tři závodníci, drama vrcholí, nastupuje Andy Kolárik, končí však na začátku fošny, jako předposlední nastupuje jako další horký favorit Dušan Stoupa Janák, který předvádí drama hned na začátku, díky chybě padá, zůstává však viset za jeden cepín a to mu stačí k tomu, aby se srovnal a pokračoval, celý se klepající, dál. V koutě nad převisem se uklidňuje a dál leze již vyrovnaně, přelézá celou fošnu a snaží se zaseknout Topový chyt, to se mu nedaří a vzhledem k tomu, že necvakl poslední dvě jištění následuje nádherný let, jeden cepín odhazuje nekoordinovaně velmi daleko, naštěstí však do míst, kde nikdo nestojí.

Jako poslední nastupuje Gabo Čmárik, nejlepší z kvalifikace, ladně přelézá celou pasáž až k závěrečné fošně, dlouhým nátahem zapne jištění uprostřed fošny, což mu ušetří dost sil a nekompromisním způsobem zatíná cepíny do fošny, je to nádherná ukázka silné vůle, kdy jde až za hranici svých možností, ale jen tak se dá zvítězit.

Jako jediný řeší fošnu tak, že ji leze ve visu v cepínech a vůbec nepoužívá nohy, nejvíce sil ho stojí vždy vytáhnout zaseknutý cepín, jako jediný dokáže cvaknout poslední jištění na konci fošny, dokonce dává jeden cepín do  Topového chytu, ale již není schopen přidat druhý a padá. Jednoznačně nejlepší výkon dne a jak je vidět šlo to i bez patních háků a tak není důvod podávat protest.

Divácká kulisa při finále	Divácká kulisa při finále	Toto je jeden z nejoblíbenějších chytů, někdo se za ním honí na bruslích, jiný po něm leze

Vyhlášení výsledků - ženy	Vyhlášení výsledků - muži

V mrazivém večeru zbývá pouze rychle vyhlásit výsledky a jít se někam ohřát či se vydat na zpáteční cestu.

A jak to vlastně dopadlo?

Výsledky žen jsem již uvedl výše, teď jen rekapituluji – Katka Čintalová před Franziskou Donhuber a Denisou Šulcovou.

Výsledky mužů: První Gabo Čmárik, druhý sympatický Gerd Donhuber, o třetím až šestém místě rozhodoval čas, neboť čtyřem závodníkům se počítal stejný chyt: třetí Juro Švingál, čtvrtý, Radek Zoban Lienert, který má toto místo předplacené a příště mu jej udělí automaticky.Pátý Dušan Stoupa Janák, který doplatil na to, že si necvakl jištění uprostřed fošny, jinak to bylo na třetí místo.Šestý Standa Kvak Hovanec, který doplatil na neustálé odpočívání a měl nejdelší čas. Na sedmém místě skončil díky lepšímu času Andy Kolárik před Vaškem Šatavou a jako devátý Pepa Straka, kterému se jako jedinému finále moc nepovedlo.

Pak už nezbývalo než se se všemi rozloučit, nic nezapomenout, sednout si do auta a nechat se odvézt domů.

Na zpáteční cestě jsem se ještě s Kvakem a Petrem Kočvarou domluvil na neděli, že si půjdeme zalézt s cepíny, ale to už je zase jiný příběh.

home