Pálavské sedmičky 2005
Věřte nebo ne, ale v zájmu
dnes již celosvětově známého hardcore závodu ,,Chřibský Hnědák",
jsme se já a Jarouš vydali obhlédnout konkurenční závod, pořádaný našimi
přáteli z Pálavského Věšáku. Je to závod na bázi triatlonu, tzn.
plavání 1200m, jízda na kole 50km a na závěr 7km běh.
Proč bychom se nepřihlásili,
řekli jsme si jednoho dne u třetího piva, dokuřujíc startku. Natrénováno
stejně nemáme, čili nic zlého se nám nemůže přihodit. Jara se vrátil z Alp,
já pro změnu z potápění, kola a sportovní úbory jsme hodili do
Transportéra a za dohledu naší sličné zdravotnice se vydali vstříc novým
zážitkům. Abychom byli na startu dřív, krátili jsme si cestu na Pálavu různými
zkratkami a výsledkem bylo cca
40 km
navíc a příjezd chvíli před startem. Alespoň jsme neměli čas být nervózní.
Já jsem si jako cíl stanovil přežít a k tomuto rozumnému cíli se přidal
i Jarouš. Na start se postavilo 35 chrabrých závodníků, včetně pořádajícího
Boubela. To už jsem začal tušit, že bych nemusel být poslední. Zasvištěla
tětiva luku, šíp padá na hladinu jezera a závodníci se vrhají hlava
nehlava do chladné vody. Svůj úmysl plavat kraulem jsem vzhledem ke složité
orientaci a nekonečné neviditelnosti pod vodou rychle přehodnotil a jako většina
plavců se půl hodiny zmítal prsama. Voda měla údajně 21 stupňů a barvu
zabijačkové polévky, proto jsme se těšili až nasedneme na kola. Poklidná
projížďka rovinatou Pálavou se záhy
změnila na boj o holý život ve strmých kopcích a na rozpáleném asfaltu.
Kde se tam ty kopce kurva vzaly? Při nájezdu do druhého okruhu se krátce
zdravím s Jarou, který bojuje kousek za mnou a začínám přemýšlet,
jakým způsobem se mi podaří dostat na
5 km
dlouhý kopec, který jsme před okamžikem sjížděli dolů. Způsob jsem našel,
šlápnutí pravou nohou KURVA, šlápnutí levou PIČA. Kurva, piča, kurva …
a jsem na kopci, teď už jen dlouhý sjezd, brutální stoupání ke hřbitovu
v HorníchVěstonicích a
7 km
běh bude třešnička na dortu. Během přezouvání do tenisek přemýšlím,
co mám vlastně dělat, aby se mi přihlížející nesmáli. Chodit prakticky
nemůžu a o běhu není ani řeč. Zmobilizoval jsem v sobě poslední
zbytky sil a jako těžce raněné zvíře
jsem se odpotácel za první zatáčku, kde už na mě nebylo vidět a
předstíral jsem běh až do cíle. Čas 3 hod 21 min a celkově 16.místo.
Zanedlouho za mnou se přiřítil Jara s šíleným výrazem ve tváři a v čase
3 hod 45 min obsadil 21 místo. Při vyhlášení vítězů nás čekalo milé překvapení,
neboť dle pravidel tohoto závodu je oceněno 7. místo jako vítěz, 14. místo
jako druhé a 21. místo jako třetí. Takže jsme byli na bedně. Nemilé překvapení
nás čekalo při příchodu k autu, kde jsme zjistili, že nás vykradli.
Bližší informace jistě rád sdělí Jara, kterého to velmi potěšilo.
Toš tak, akce to byla bezvadná,
myslím že každý by si měl jednou začas hrábnout na dno…
Marek
nahoru
home
